Ještě chvilinku,

za pět minut, ale před - to ani nebudu psát- kolika lety, jsem se narodila!

Už včera mi nebylo úplně akorát. Popeláři nám ve čtyři ráno vysypali část popelnice na silnici, asi aby upozornili, že se hlína do směsného odpadu nedává...Nejdřív jsem se chtěla odpovědnému nadřízenému vybouřit do telefonu, ale pak jsem si řekla, že to nejprve zametu. Při záslužné činnosti mně vzal heksnšus a to tak, že jsem nebyla schopná ničeho, ani toho nadávání. Takže jsem zdolávala cestu domů po zámkovce , po čtyřech, nechtějte vidět, jak jsem vypadala. Sama jsem se chvílemi smála. Jestli šel někdo kolem nevím, byla jsem k němu zadkem, ale salvy smíchu nezněly... Gratulanty jsem přijímala nadopovaná tabletami, obložená nahřátým sáčkem s rašelinou. Naštěstí jich nebylo mnoho, čekáme na víkend. Dárek , který jsem si moooc přála, jsem dostala. 

Jaká bude noc netuším, ale bojím se jí. Po loňské autonehodě, záda zlobí nejvíc v noci.

Tak dobrou, ráno vám povím.  

Sada šroubovacích pletacích jehlic, k dostání u Petry Kotrysové (petrakot).