Pro Oluši,...

Odešla tam, odkud se nedá vrátit a já jsem si uvědomila, jak málo člověk vnímá, kdo ho v životě ovlivňuje. O kom píšu? O sousedce, která mě před 17ti lety přijala a po skonu tchýně jsme spolu tak nějak plynule převzaly štafetu jejich přátelství. Kytička k narozeninám byla vždycky milá, tak jako naše "drbání" u plotu. Když jsem jí letos předávala doklady o zaplacení poplatků za odpady a za pejska, zkonstatovala, že příští rok už to bude platit někdo jiný. Tu letošní kytičku už jsem jí nemohla dát, zemřela 4 dny po svých 79tých narozeninách. Virtuálně ji má tady a reálně ji donesu až k Mariánskému kostelu, kde spočine vedle svého muže a rodičů. Já vím, ...měla věk, ale z jedenácti sousedících rodin, mi byli tito manželé nejbližší. Karlovo: "Ahoj, Radko", v duchu slyším už devátý rok při každém pohledu na jejich zahradu, teď už budu slýchat i Olušino: "Raduško", ach jo.....
Nezapomenu!