středa 4. března 2015

Březen

za kamna vlezem
  to platí o počasí posledních dní do puntíku. Odpoledne svítí sluníčko, ráno je lehce bílo, tak jako pocukrováno, ale zalézá za nehty. Sněženkám, krokusům a hyacintům to nevadí, ty už vystrkují růžky nebo kvetou naplno. Ptáčkům také ne, jejich zpěv s příchodem jara mě nepřestává udivovat. Ti umí tolik písniček po ránu! Slýcháváte je taky?

  Se sluníčkem se lepší i nálada posledních dní. Možná, že je to i tím, že mám za sebou nejméně oblíbenou část práce ve spolku a to vybírání členských příspěvků. Ti rybáři se vám tak vymlouvají na všechno možné, když mají přispět na spolkovou činnost, kdyby si odpustili cigarety a pivo, tak jim ještě zbude...ach ty priority.

  Také jsem zašla na prevenci k panu zubaři a dozvěděla jsem se, že mi umřel zub. Divili jsme se oba, já i pan zubař. A taky jsme se smáli, mé reakci, páč jsem se zeptala, jestli může chcípnout jen tak bez bolesti. A prý že může...Naštval mě zoubek, ale taky jsem si vybavila, že mě před víc jak půl rokem bolelo ucho na té straně. A to prý bylo ono umírání. Pan zubař se ptal, proč jsem s tím uchem nepřišla. S ušima k zubaři ??? Tak teď mám  zub otevřený a fungujeme - ráno vyčistit, zandat vatu, večer vyndat vatu, vyčistit. A za tři týdny budeme i podle rtg vidět co dál. 

 Háček zahálí, rozdělaný je Vochomůrka a plán na velikonoční háčkovanky stagnuje. Nebaví mě to. Svrbí mě ruce na práce s půdou. Zítra DNESKA! asi vyseji rajčata a nějaká další semínka. A budu se těšit na jaro. Zima, tedy ta kalendářní, už to má za pár, přesně za 16 dní. Těším se moc, ačkoli budu o rok starší, zimu prostě nemám ráda.

  Mějte se krásně a děkuji za komentáře u minulého příspěvku. Nebývá jich mnoho, o to víc mě pokaždé potěší a povzbudí k dalšímu blogování. 
                              
P.S.
  A ještě něco mi leží na srdci. Chci tu upřímně vyjádřit svůj obdiv  Věrce, která napsala úžasnou knížku vzpomínek na své dětství, díky níž jsem si vybavila vzpomínky na to své, dávno zasunuté hluboko v sobě. Obdiv za její hluboké úžasné lidství a sílu v boji s nemocí, nad kterou zvítězila. 
  
  Také obdiv k těm blogerkám, které jí dokázaly svými komentáři, emaily, slovy i skutky pomoci na cestě k uzdravení. Je mi ctí patřit mezi vás a těší mě, že některé nacházíte cestu i na můj blog.   
                               Radka 

9 komentářů:

  1. Radu naprosto Ti rozumím. :-) Sice nevím jak je to u rybářů, ale vždycky mě udivují rodiče co si stěžují. No my tohle našemu dítěti dopřát nemůžeme a přitom sobě dopřejí denně krabičku cigaret. Možná, kdyby se nad tím zamysleli, tak jejich děti mohou jezdit na výlety a sportovat. Ale to je zbytečné něco říkat. :-D Jinak zimu také nesnáším. Mám pocit, že množství toxinů v našem těle je už potřeba sluníčkem a jarní náladou vyplavit pryč. Jsem už lehce zoufalá z toho jak jsou děti stále nemocné a po týdnu ve školce je mám tři týdny doma. Večer jsem tak unavená, že kniha máma, která mi leží na nočním stolku, a kterou bych jindy přečetla za jediný večer, zůstává rozečtená a já se těším až budu mít jednou sílu jí otevřít a ponořit se do krásných Věrčiných vzpomínek. Moc jí obdivuji za její sílu a pozitivní postoj.
    Přeji Ti krásné čekání na jaro. Já o víkendu snad konečně připravím skleník a budu se těšit na to jak si dojedu koupit sazeničky muškátů.
    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, u rybářů je to stejné, jako u rodičů o kterých píšeš. To je česká povaha, nic s tím nenaděláme. Dětičky umí uondat, to pamatuji, když byli kluci malí.A nemocní obzvlášť. Tak vám moc přeji, aby jste byli brzičko fit a mohli se radovat z jarního sluníčka :-D
      Radka

      Vymazat
  2. Radko už jsme se dočkali jara , i já moc ráda poslouchám jak mi ptáčkové zpívají na mé každodenní cestě lesem . Je to radost . Přeji Ti krásné jaro . Šárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šári, obdivuji tvoje toulání lesem, já bych nešla. Ani se psem. Vypadá to tak tajemně. Se mnou by musel jít manžel, mám orientační nesmysl, vypotácela bych se někde u Berlína :-D
      Krásné jaro, pa Radka

      Vymazat
  3. Radu, na Tvůj blog chodím moc ráda a přiznám se, že jsem taky děsně ráda, že patřím do téhle skvělé party lidiček..Myslím, že vloni mě něco osvítilo a já z čista jasna založila blog a vůbec netušila do čeho a kam lezu. Dnes to vím, jsem mezi lidmi, co mají srdce na dlani..Bavím se tady, inspiruju, brečím smíchy i dojetím, vařím, peču a radostně tvořím..a čtu si prima lidi jako jsi Ty..a baví mě každý den popřát jen tak online hezký den..Tak krásný den, Radu:o)) Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, i tobě krásný den! Napsala jsi to nádherně a pravdivě, je to radost. Dneska jsem se smála po přečtení tvého příspěvku. Eskymačka nás pobavila doma všechny, hlavně puberťáky :-D
      i Tobě přeji krásné jaro :-)
      Radka

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  5. Radu o mrtvých zubech bych mohla psát pohádky :-D..jsem ráda, že ses ukázala! Svrbění velmi chápu. Já mám jenom balkónek a zplanýrovala jsem kde co, aby mohlo nové obrazit. Levandule skoro "na kost" tak uvidím jestli jí to nevyděsí. Měj se moc hezky a užívej jara. Vochomůrky dojdou...:)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dneska jsme se rozhodli, že v sobotu založíme skleník a zasadíme si salát, neznáme totiž chutnější lahůdku, než první jarní salátek :-D
      Levandule přežije, já se na své taky pokaždé vyřádím a ona přežívá, tak neboj.
      Jo a když dojde Vochomůrka, dorazí i Křemílek, hi hi!!!
      Krásné jaro!

      Vymazat