Za co všechno může

moje beranní povaha? Až dočtete dnešní příspěvek, budete vědět. A pochopíte, proč je příspěvek bez fotek. 

   Tak dlouho jsem do muže rýpala, že by topení krbem ušetřilo, kdyby se rozvedlo i do horního patra,až sehnal řemeslníky a ve čtvrtek v 7.30 se šlo na věc. Zvolili jsme variantu levnější a to JEN průduchy ve stropech. Muž odjel do práce se slovy "to zvládneš". Což o to, zvládla jsem už spoustu předělávek v tomhle domečku. Řemeslníci přijeli dva, cca v mém věku. Tvrdili, že jsou za dvě hodiny pryč, že to půjde komínem. To jenom uděláme díru, protáhneme krk, nasadíme kryt... Chá chá!
   Hned na poprvé narazili na překlad. Mužův děda - stavitel, stavěl bytelně. Ač poválečná práce - poctivá práce = beton do modra. Takže změna, půjde to stropem.
   ŠLO. Nejprve pokus dlooouhým vrtákem, kdeže vylezou, když se provrtají stropem v obýváku. Vylezli v ložnici před nočním stolkem a v pokojíčku u kluků vedle dveří. Vcelku nevadící místa. Potud gut.
   Pak přišel jejich nápad přesunout se a udělat díru zvrchu dolů. Nemívám ve zvyku plést se řemeslníkům pod nohy, tak jsem zůstala dole v obýváku . Během vteřiny se mi sypal škvárový zához do obýváku jako by jste ulomili půlku přesýpacích hodin a sypalo se a sypalo...Zoufalá jsem vrazila do otvoru násadu smetáku a držela. Křičela ať toho nechají a litovala náš černý nábytek. Práce přerušena, že si to teda nejdřív rukama vyberou...Sypat se přestalo, já odložila smeták, sedla a slyším motorovou pilu! Tak rychle jsem schody do patra asi nikdy nevyběhla...řvala jsem jako tygr a bylo mě hodně slyšet. Piliny v postelích, o koberci nemluvím. Moje zoufalství nabíralo na obrátkách. Nakonec jsem se od "Pata a Mata" nehnula a trvala na tom, že se bude dělat podle mého. Jak já jsem vděčná svým šikovným rodičům, že ačkoli paneláková holka, vím, že existuje přímočará pila a podobné mašinky. To ale ti dva neměli. Dřevo v podlaze se tedy odvrtalo vrtačkou dokola, pak ještě mezi ty odvrtané otvory, až povolilo a šlo vyndat. Představa, že i v ložnici zavrčí motorová pila mě rosila (nejen čelo). Husí krky už šly protáhnout hladce a mřížky nasadit taky. Ložnice byla v pohodě, tam už je strop předělaný, je vyplněný skelnou vatou, takže se nemělo co sypat. Z plánovaných dvou hodin práce bylo šest.
    Když dorazili kluci ze školy a viděli mě a tu spoušť, měli skvělou hlášku: "mami nenervuj se, nech to, až přijedeme z tréninku, tak to uděláme". Trénink do 20ti nula nula + hodina sprcha + cesta. Ale bylo to milé.    
    Když dorazil domů muž, po 17ti letech manželství mě mile překvapil! Převlékl se do tepláků a prý zapni mi vysavač. Do čtvrtka jenom můj přítel. Před osmou večer už jsem stírala chodbu, největší špína byla pryč. Dovedete si představit, že jsme museli vzít do ruky naprosto všechno, každou svíčku, každou knížku a mýt a mýt a mýt. Spotřebovala jsem celý Ajax a celé Pronto a asi milion litrů teplé vody.

    A závěr? Všechno zlé je k něčemu dobré! Pozitivní je zjištění, že když o něco jde, jsme na to dva a někdy i čtyři. Akce přišla na 2.745Kč, krb vytopí obývák na 24°C, ložnici a pokoj v patře na 18°C. Takže účel to splnilo, ale kdybych byla věděla, co mě čeká, šetřila bych na krbovou vložku s výměníkem a trvala na zadělání v červenci. Jo a na bolavá záda zabral sáček Nimesilu, tak jsem se i vyspala!

BONUS - první mistrák vítězství 20:0 ! Soupeře z Třebechovic pod Orebem mi bylo líto, ale kdyby jste viděli tu radost našich kluků, to až dojímalo!
                                          
                                              Dobrou noc !!!