roku je pomalu za námi, tak shrnu, co se událo. V pondělí jsme koupili novou troubu. Hi hi. Možná to zní divně, ale já si své pomocníky v kuchyni pojmenovávám. Pračka je Božena, myčka Anča, kávovar Gustík a tak dál. Aspoň, když jsem tam pořád, tak tam nejsem sama. Troubu musím pokřtít, momentálně se raduji z její přítomnosti a všeho co umí. Funkcí je o něco víc, tak holt stylem pokus omyl se budeme sžívat. Jinak prvotní radost byla cena, z 12.990,- konečných 6.209,-! Pěkné, ne? A to vše v Ikea.
V úterý jsem si u Kamlin v klubu na Fleru tipla počet krátkých sloupků na křídle kosa (500) a ejhle, ráno mě čekala radostná emailová zpráva, že jsem vítězka návodu na zmíněného ptáčka, jelikož výsledek byl 507ks! Upřímně mě to potěšilo a kukorka (Šimonek) bude brzo mít nového kamaráda. Ještěže to zlatíčko máme, mám komu dělat radost a on se z mých háčkovaných hraček krásně raduje. A taky už opakuje všechno co slyší...už i do telefonu volá : tetóóóóó, Ráďooooooooo. Balzám na duši.
Ve středu jsme jeli na zápas s Českou Lípou, vítězství 6:3, radost veliká a větší, protože se Kuba dostal do první lajny. Kdo zná, rozumí. Sebevědomí mu stouplo a už to potřeboval. Jiřík se taky statečně "rval", dali do hry srdíčko a já byla fakt pyšná. O mužovi nemluvě. To víte, tatínkové to prožívají jinak. Po zápase jsme jeli popřát mamince k narozeninám. Sešli jsme se i se starším synovcem Ondrou a byl to moc fajn večer. Škoda, že je těch chvil tak málo.
Včera odpoledne zase zdrhnul náš pes :-( . Zase nevíme kudy, ale tentokrát jsme na to přišli včas, odredovaný mládenec venčící svého pejska, jdoucí kolem slyšel, že vyřvávám Garpe, Gaarpéééé po zahradě, a během pár vteřin nám ho podával přes plot. Ani nepromluvil, ale i tak jsem mu vděčná. Pes dostal od muže co proto a ani mi ho nebylo moc líto. Další bezesné noci a strach o něj teď nepotřebuji.
Dneska jsem byla rybářům prodávat členské příspěvky. Proběhlo to hladce, což potěšilo. V posledních letech totiž lidi jen hudrají a nadávají a jsou se vším nespokojení. Udělali mi radost, kluci moji. No přišlo jich 73! Docela dost.
Teď se těším na víkend, zítra poklidím. Sklidím vánoce, na které budu vzpomínat pěkně. Vysvětlili jsme si s bratrem a maminkou co bylo třeba. Je nám všem líp. To je tak, když od rozvodu rodičů držíte bolest v sobě. Ale to už je o jiném, to si nechám pro sebe. Jen jdu do dalšího života s láskou. Čistou, po 34 letech.
V neděli mají kluci zápas s Novým Bydžovem, to musím jet. Hraje tam hoch, co zranil našeho Kubu. Ale omluvil se, dodatečně před zápasem u nich. A dvakrát se přišel zeptat, jestli je Kuba v pořádku. Tak odpuštěno, ale znáte to. Být tam musím.
V pondělí nám držte pěsti, jedu s maminkou na vyšetření střev. Má nějaké problémy a velikánský strach. A protože to mám před pěti lety zažité s taťkou...potřebuji být silná. Pro ni i pro sebe. Bude to dobré. Bude. Musí.
Fotky mám, trouby, kluků na ledě, kosáčka, ale vložit mi nejdou. Pokusím se na to přijít, ale až po víkendu.
Děje se to asi nám všem.
Přeji pěkný víkend, u nás nasněžilo a pořád padá. Krásně se to klouže a začíná mrznout. Konečně, vždyť každý kašle a smrká a ta prasečí chřipka...Tak páááááá
Žádné komentáře:
Okomentovat