neděle 21. července 2013

Dělání, dělání...

všechny smutky zahání, dělání, dělání je lék!
  Tak jsem se rozhodla si pomoct. Moje smutky a strasti, ale i lásku jsem zapekla do chleba, k jehož pečení jsem se dlooooouuuuho odhodlávala. Mám za sebou tři pokusy a musím říct, že ten velký respekt až strach byl zbytečný. Prostě se daří. Včera mi udělala nesmírnou radost moje 93 letá babička, která si řekla o pár krajíců chleba domů k snídani.
  Recept naprosto dokonalý, včetně fotek, jsem si dovolila půjčit u Lenky,
 Fizule http://fizule71.blogspot.cz/search/label/Pe%C4%8Deme protože je tak dokonalý bylo zbytečné ho dělat znovu. Leni, DĚKUJU! 
  A výsledek! Koukněte samy. Toto je verse bez škvarků. Vyzkoušeli jsme i "s" , ale ten nám tolik nejel. Jo a oproti Leničce, já ho dělám z čisté žitné chlebové mouky , kterou jsem dostala od známého mlynáře. 


 A děkuju za komentáře u minulých příspěvků. Někdy pomůže názor nezúčastněné osoby, takový pohled z venku. Díky, Ivo! 
                                                Hezkou slunečnou neděli!


8 komentářů:

  1. Teda , ten je, voní mi až sem, že já už budu muset naplánovat tu návštěvu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to musíš nahlásit 14 hodin předem a pak bude vítání chlebem a solí ,-)

      Vymazat
  2. Ten dělám už z dvojité dávky, a stejně se po něm jen zapráší:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajko, já taky z dabl dávky. A mizí před očima.

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Škoda, že nejsi blíž, donesla bych.

      Vymazat
  4. Ten vypadá luxusně. Tak ještě máslíčko, sůl, pažitka... Mňammmm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jóóóóó, tak to musím upéct znovu ,-)

      Vymazat