středa 17. července 2013

Pár facek




jako kdybych dostala, tak mi je.
  Po všem marmeládování, šťávování, pečení prvního domácího chleba, vaření a chystání, jsem se dočkala víkendu. Na návštěvu přijela moje rodina, vlastní i nevlastní. Náš Kocourkov. 

Usměvavé zlatíčko, co říkáte? Chápete, že od něj, ještě než se narodil, dokázal odejít jeho táta za "blbou blondýnou"?
Já ne. Mě to mozek nebere. Tak to je facka první, co facka, rána na solar.
 Aby toho nebylo málo, v neděli se mladší syn rozhodl skončit s hokejem. Řekl to mně, já posléze svému muži. Je z toho aféra, jako kdyby někoho zabil! Nechápu muže. Stalo se. Není to tragédie, jenom nechce dělat něco, co ho už dlouho nebaví a stojí to hodně peněz. Chce se soustředit na přijímačky na střední školu. Zatím Zlín - animátorství.  Pro mě dávno jasná věc. Našel sílu se k tomu postavit čelem, řekl a nečekal, až to rozhodneme my rodiče. Jenomže narazil. Na neskutečnou reakci otce...I mě zaskočila. Není nic horšího, než rodič, který si svůj sen plní přes děti. Je tu dusno.
 Jak já bych chtěla mít věk 25 let a dnešní rozum! Asi bych víc přemýšlela, než tehdy. Říkali mi to, všichni. Prosadila jsem si svou. 
 Tak asi vyběhnu někam na kopec a budu křičet:
 Prosím, zastavte tu zeměkouli, já chci vystoupit!!!

7 komentářů:

  1. Jejda , jejda, taky jsem se vzpouzela rozhodnutí svých dětí, ale hodně rychle jsem přišla na to, že pokud o ně nechci přijít , musím jejich rozhodnutí tolerovat. Svůj názor sdělím, ale nekritizuju, nerozhoduju, neorganizuju. Poradím, pomůžu, pokud je to v mých silách. Docela to klape.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak to cítím i já, respektuji ho a diskutuji, ale bohužel jen já. Manžel předvedl scénu, jako ze špatného filmu. Klukům je za týden 15 a tak mají svou hlavu. Já nebyla jiná. Nevím, jak to dopadne.

      Vymazat
  2. Ten malej je nádhernej. Jen at syn dělá co chce a co ho baví. respektovat jeho rozhodnutí, tak se posílí vztahy:-) vystoupit chci často taky. Asi půjdem spolu:-P

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že od syna to není nějaký rozmar a rozhodl se po zralé úvaze. Nemá cenu ho do ničeho nutit a věřím, že to pochopí i tatínek. Ve studijním záměru bych ho jen podpořila!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, děkuju za podporu. Já to cítím taky tak, ale situace se spíš zhoršuje, než zlepšuje a já už jsem z toho strašně otrávená. Škoda, že to musím napsat, ale můj muž mě umí překvapit i po 17ti letech manželství, bohužel nepříjemně. Je jako pařez. Snad se to vyjasní. Líto je mi hlavně Jiříka.

      Vymazat
  4. Dobrý den,čtu opožděně,ale nedá mi to. Schvaluju,schvaluju,schvaluju -výborné rozhodnutí.Co bychom já a můj muž dali za to,kdyby se náš vnuk ve svých 16letech rozhodl stejně jako váš syn.Čekáme a čekáme už od jeho 4let( i když teda byl tak do 13let výbornej aktivní útočník) Taky plní sen svého tatínka,který už dneska vlastně ani neví co chce.Ale pořád brzdí a zpochybňuje rozhodnutí svého syna v tom odhodlání toho nechat,i když sám už pro něho mnoho nedělá,přehrává povinosti na ostatní kolem sebe,asi pro své pohodlí.Vnuka je mně líto,je to dřina,odříkání,náročný sport,ještě k tomu v klubu kde hrál se asi stejně jako jinde v hokeji a sportu vůbec upřednostňují jiné hodnoty než výkon.At se tatínek uklidní,zamyslí se nad smyslem života, je to i někde jinde než o sportu. Přípravu na další vzdělání náš chlapec kvůli sportu docela podcenil,tak ho asi teď kromě dilema o hokeji čekají i krušné roky v učení,asi jinde,než by bylo je představou. A Vy vydržte nápor a syna všemožně podporujte,moje dcera takový rozum ještě nenabrala.

    OdpovědětVymazat