sobota 31. května 2014

Přežívám

díky tomu, že se snažím pořád něco dělat. Musím! Ptáte se proč?  No, protože znáte to rčení o čertovi a hromadě? JO, tak to je moje realita...Zařizovala jsem mraky formalit spojených s odchodem babičky a co jich je, jsem si uvědomila, až když jsem je musela vyřešit. Ruku v ruce s tím šla bolest z její ztráty a v povaze zakořeněná snaha podržet blízké, kteří to potřebují. Do toho dělal přijímačky  druhý syn (a na první školu neudělal), další moje potřeba být autoritou i oporou. Nakonec i to jsme zvládly a snad od září bude spokojený na druhé škole. Na kolena mě ovšem doslova srazil neskutečný strach o maminku, která týden po pohřbu začala kašlat krev. To už jsem "mlela z posledního". Na výsledky vyšetření jsme čekali s obavami, naštěstí neodhalily žádné onkologické onemocnění, bohudík, kdo víte, že mi na rakovinu plic zemřel táta, rozumíte.  Nechci se rozepisovat, ještě pořád nejsem v pohodě, nervy mám napnuté jako struny. Hledám lék, háčkuji a vařím lektvary. A tak máme doma nového háčkotvora čivavu a méďu. A osm litrů mátovo-meduňkového sirupu. Nejvíc času trávím na zahradě. Hrabu se v hlíně a léčím se prací.   
Dneska jsme v rámci Mezinárodního dne dětí pořádali rybářské dětské závody, níže pár obrázků z nich. Naši synové se zúčastnili letos naposledy, příští rok už musí na dospělácké závody. Ryby moc nebraly, ale i tak se loučili se ctí - Kuba byl třetí a Jirka pátý. Úspěch!!! Počasí vyšlo, však jsem jej objednávala už vloni (to totiž tak lilo, že jsme závody ukončili po prvním poločase). Všimněte si, jak nám kluci vyrostli...chybí pár cm a přerostou taťku. Těší mě to, sama mám 178 cm a celé mládí o mě stáli prckové. Až když jsme se potkali s mužem, má 190 cm, zbavila jsem se mindráku a mohla obout i podpatky. Teď mám bodygardy tři a je mi s nimi moc fajn. Miluji je, můžu se o ně opřít a cítím, že je to vzájemné. Prostě všechno zlé, je pro něco dobré. S tím se snažím žít a doufám v lepší zítřky. 
 Mějte se jak nejlíp to jde a žijte jako by každý den byl ten poslední. 


pohled napravo

nalevo

a mí mužové (jen dva) třetí seděl jinde

8 komentářů:

  1. Bude líp! I já doufám, že bude líp....Držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji opravdu upřímně, Amelie, za Tvoje řádky. A nápodobně :-)

      Vymazat
  2. To se toho na tebe sesypalo az moc ,doufam a drzim palce aby se vse zlepsilo

    OdpovědětVymazat
  3. Každé období - i to hnusné - jednou skončí. Držím palce a věřím, že smůlu už máš vybranou a teď už bude jen líp a líp.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, děkuji za tvoje slova. Doufám v lepší dny a oni pomalu nastávají. Je před námi léto, slunce a prázdniny, tak musí být i lepší nálada :-)

      Vymazat
  4. Určitě bude zas dobře. Z vašeho psaní dýchá vnitřní optimismus. Pěkný večer. Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavle, i vám děkuji. Snažím se být optimistkou a tak si pořád opakuji, že BUDE LÍP - MUSÍ. Já vím, že bude. Život je krásný a pády, smutky a splíny k němu patří. Díky nim si uvědomíme vzácnost těch lepších dní a umíme si je líp užít.
      Přeji krásné léto!

      Vymazat